„Není na tom světě ten, aby se zachoval lidem všem,“ říkávala babička. „Dávno, dávno tomu již…“ kdy vítali pan Prošek s paní, Bětkou a dětmi tuto milou tvář plnou vrásek, ale také moudrosti, dobroty a lásky, v malebném údolí u ratibořického zámku. I dva velcí psi, Sultán a Tyrl, vyběhli, aby uvítali babičku. Všechny tři děti nespustily z babičky oči.
Máme snad v paměti její moudrá slova, jimiž žehnala chléb. „Drobty chleba patří ohníčku,“ říkávala. „Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou. Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se ani s lidmi.“
A vzpomněli jste si? „Shýbni se, Barunko!“ – „Ale babičko, copak jde o jedno pírko.“ – „Jen si pamatuj děvenko, dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.“ To jen pro připomenutí několik slov moudré ženy.
Proč cituji těchto několik vět? Abychom si je připomenuli ve vzpomínkách. Ve vzpomínkách na chvíle, když jsme procházeli tímto malebným údolím od Viktorčina splavu podél mlýnského náhonu ke skrovné roubené chaloupce se zahrádkou pod okny, kolem sousoší Babička s dětmi akademického sochaře Otty Gutfreunda k mlýnu Antonína Rudera a posléze až k ampírovému ratibořickému zámku vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské, která jej zdědila po svém otci Petru Kurénském i s celým náchodským panstvím.
Při podzimní akademii ČSvK 11. 9. 2008 jsme se dověděli, že si zde kdysi podávala ruku celá Evropa. Na svém letním sídle kněžna hostila světové osobnosti, tehdejší elitu společnosti – jen namátkou jmenujme rakouského kancléře Metternicha nebo ruského cara Alexandra I. V roce 1813 byly stěny ratibořického zámku svědky tajné schůzky protinapoleonské koalice Pruska, Ruska a Rakouska.
Rozsáhlý přírodně krajinářský zámecký park s celým Babiččiným údolím byl 24. 2. 1978 vyhlášen národní kulturní památkou.
A na závěr se ještě vrátím k Babičce. Toto vrcholné dílo Boženy Němcové se dočkalo už kolem 350 knižných vydání. A zatím poslední vydání z roku 2005 nádherně ilustrovala nám známá akademická malířka, výtvarnice a ilustrátorka Vítězslava Klimtová (1941), která byla před několika lety naším hostem v Košicích. Vzpomínáte si na výstavu elfů a strašidýlek v Botanické zahradě UPJŠ?
A také jsme ji společně navštívili při podzimní akademii 6. 9. 2011 v malé vesničce nedaleko Příbrami, kde ve své Pohádkové zemi stále tvoří své kouzelné postavičky a vystavuje je po celé republice. Připomenout si zaslouží její životní optimismus, který čiší už z nápisu při vstupu do Pohádkové země, „Země je krásná a lidé jsou hodní.“ Snad, anebo kéž by, měla pravdu.
Máme snad v paměti její moudrá slova, jimiž žehnala chléb. „Drobty chleba patří ohníčku,“ říkávala. „Po drobečkách se šlapat nesmí, to prý duše v očistci pláčou. Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se ani s lidmi.“
A vzpomněli jste si? „Shýbni se, Barunko!“ – „Ale babičko, copak jde o jedno pírko.“ – „Jen si pamatuj děvenko, dobrá hospodyňka pro pírko i přes plot skočí.“ To jen pro připomenutí několik slov moudré ženy.
Proč cituji těchto několik vět? Abychom si je připomenuli ve vzpomínkách. Ve vzpomínkách na chvíle, když jsme procházeli tímto malebným údolím od Viktorčina splavu podél mlýnského náhonu ke skrovné roubené chaloupce se zahrádkou pod okny, kolem sousoší Babička s dětmi akademického sochaře Otty Gutfreunda k mlýnu Antonína Rudera a posléze až k ampírovému ratibořickému zámku vévodkyně Kateřiny Bedřišky Vilemíny Benigny Zaháňské, která jej zdědila po svém otci Petru Kurénském i s celým náchodským panstvím.
Při podzimní akademii ČSvK 11. 9. 2008 jsme se dověděli, že si zde kdysi podávala ruku celá Evropa. Na svém letním sídle kněžna hostila světové osobnosti, tehdejší elitu společnosti – jen namátkou jmenujme rakouského kancléře Metternicha nebo ruského cara Alexandra I. V roce 1813 byly stěny ratibořického zámku svědky tajné schůzky protinapoleonské koalice Pruska, Ruska a Rakouska.
Rozsáhlý přírodně krajinářský zámecký park s celým Babiččiným údolím byl 24. 2. 1978 vyhlášen národní kulturní památkou.
A na závěr se ještě vrátím k Babičce. Toto vrcholné dílo Boženy Němcové se dočkalo už kolem 350 knižných vydání. A zatím poslední vydání z roku 2005 nádherně ilustrovala nám známá akademická malířka, výtvarnice a ilustrátorka Vítězslava Klimtová (1941), která byla před několika lety naším hostem v Košicích. Vzpomínáte si na výstavu elfů a strašidýlek v Botanické zahradě UPJŠ?
A také jsme ji společně navštívili při podzimní akademii 6. 9. 2011 v malé vesničce nedaleko Příbrami, kde ve své Pohádkové zemi stále tvoří své kouzelné postavičky a vystavuje je po celé republice. Připomenout si zaslouží její životní optimismus, který čiší už z nápisu při vstupu do Pohádkové země, „Země je krásná a lidé jsou hodní.“ Snad, anebo kéž by, měla pravdu.
Jiří Gregorek
foto Jiří Gregorek a Jiří Zaťovič
U Viktorčina splavu
Nejznámější české vrby
Staré bělidlo
Sousoší Babička s dětmi patří k nejkrásnějším českým pomníkům
U Panského hostince
Zámek Ratibořice
Mlýn s náhonem
Babička s dětmi
Snad za tímto oknem sedávala
Nejnovější komentáře