Členové Českého spolku Košice, místní klub Michalovce a zájemci o historii z řad veřejnosti se opětovně sešli na pokračování série přednášek obsahově zaměřených na 600. výročí upálení mistra Jana Husa. Přednášející, JUDr. Miroslav Schýbal, rozdělil přednášku do dvou vzájemně se prolínajících okruhů – Zikmund jako odpůrce husitství a Zikmund jako římský král a císař. V krátkosti obeznámil přítomné se situací v Evropě v době Zikmundovy mladosti, s jeho postavením v rodině jeho otce, císaře Karla IV., který svoji pozornost zaměřil na budoucnost svého prvorozeného syna Václava IV., kterého nechal v jeho dvou letech korunovat za českého krále a v 15. letech za římského krále. Zikmund zůstával v pozadí jeho pozornosti. Po smrti Karla IV. se stal jenom braniborským markrabětem s ne příliš reálnou možností stát se králem uherským a polským. Jak Uhři, tak i Poláci ho odmítli. Ale díky svojí tvrdohlavosti, šikovnosti, diplomatickým a vojenským schopnostem a hlavně penězům, které získal tím, že dal do zálohy Braniborsko a postavil za ně svoje vojsko, si za pomoci bratra Václava IV. vybojoval uherský trůn. V roce 1387 byl korunovaný uherským králem. Nároku na polský trůn se vzdal, opět za výhodnou půjčku. Celý svůj život zasvětil boji o moc jak na poli válečném tak i diplomatickém. Byl to soustavný boj jak s domácí šlechtou, tak s janovskou a benátskou republikou na jihu, neapolským královstvím, husity v Čechách a především s osmanskou říší, která byla vážnou hrozbou pro Evropu, ale v cestě jí stálo Uhersko.
Pro svoje mimořádné schopnosti byl zvolen římským králem poté, co byl v roce 1410 zbaven tohoto titulu jeho bratr Václav IV. Svoje postavení dokázal uhájit i proti papeži, který se postavil proti němu. Zakázal církvi v Uhrách a v Čechách platit poplatky papeži a přikázal odepřít mu poslušnost. Zastával názor o podřízenosti církve světské moci. Dokázal to, co nedokázal jeho otec Karel IV. – vyřešil papežské schizma tím, že na koncilu v Kostnici donutil všechny tři papeže odstoupit a dal zvolit nového papeže. Měl velkou zásluhu na konsolidaci a zreformování církve, čímž odstranil nejdůležitější příčinu konfliktů v Evropě. Zasahoval do sporů mezi Polskem a Řádem německých rytířů. Napomáhal při řešení sporů mezi Anglií a Francií v tzv. stoleté válce. Jako první evropský císař byl na území Anglie. Vrcholem jeho státnické činnosti bylo vytvoření podunajského soustátí, které se skládalo z Uherského a Českého království a z říše a mělo být hrází proti výbojům osmanské říše. Jako římský císař zreformoval říši a upevnil její postavení v Evropě. Je proto považovaný za posledního velkého císaře středověku, jehož schopnosti uznávaly téměř všechny státy Evropy s výjimkou Čech, pro které byl nejhorším nepřítelem a škůdcem.
V Uhersku výrazně podporoval rozvoj měst na úkor šlechty, spojil Budín a Pešť do budoucí Budapešti. Z Bratislavy chtěl udělat hlavní město Uherského království – rekonstruoval Bratislavský hrad, opevnění a podpořil rozsáhlou výstavbu města a nových hradů na Slovensku. Zreformoval uherské soudnictví a státní správu. S pomocí rozsáhlých evropských kontaktů pomohl v Uhrách zvýšit úroveň kulturní i společenskou. Sám byl, na panovníka v této době, velmi vzdělaný – hovořil sedmi jazyky a vzdělání a vzdělaných lidí si velmi vážil.
Úplně jiného hodnocení se mu dostávalo v Čechách. Zavinil si to sám svojí až nezřízenou touhou stát se českým králem. Dokázal ji už tím, že českého krále Václava IV. dal zajmout a odvézt do Vídně a určitou dobu za něho v Čechách i vládl. Největší odpor však v českém národě vzbudil tím, že nezabránil v Kostnici upálení Jana Husa. Když se chtěl po smrti Václava IV. stát českým králem, byl odmítnut. Stal se iniciátorem prvních křížových výprav proti husitským Čechám, čímž proti sobě postavil většinu českého národa. Po porážkách křížových výprav a vítězném vojenském rozmachu husitského hnutí se stáhl do pozadí a podporoval rozkol v husitském hnutí podporou jeho umírněného křídla. Výsledkem byla známá bitva u Lipan, kde se husité pobíjeli mezi sebou a to byl začátek konce husitského hnutí. Zikmund byl později uznán za českého krále, ale pro český národ navždy zůstal jeho největším škůdcem, stal se synonymem věrolomnosti, falešnosti a nenávisti, zkrátka „Liškou ryšavou“.
JUDr. Miroslav Schýbal
Nejnovější komentáře