Právě ve dnech, kdy uplynulo 100 let od úmrtí nejdéle panujícího Habsburka Františka Josefa I. (zemřel 21. 11. 1916), jsme do našeho programu zařadili zajímavé pásmo o Milanu Rastislavu Štefánikovi. V době úmrtí panujícího Františka Josefa I. se už objevovaly náznaky, že se říše ve středu Evropy rozpadá. Byly patrny vnitřní, ale i vnější snahy jednotlivých částí této říše o osamostatnění. A jak je nám známo, jedním z těch, kdo měli největší zásluhy na vzniku samostatného Československa, byl M. R. Štefánik.
Ve Společenském klubu 24. 11. 2016 nám Eva Balušíková s Petrem Vilhanem vyprávěli životní příběh této osobnosti. Podkladem byl článek Vladimíra Zuberca z roku 1990 Léta hvězdná a válečná. Obrazovou prezentaci připravil Taras Kapráľ a promítal Tibor Menyhért.
Životní příběh muže toužícího po společenském uplatnění a získání uznání pro svoji osobu v těch nejvyšších společenských a politických kruzích. Astronoma, fotografa, vojenského letce, generála ozbrojených sil Francie, diplomata a politika. M. R. Štefánik měl velkou zásluhu na formování česko-slovenského zahraničního odboje v době první světové války. Sehrál důležitou roli při organizování česko-slovenských legií a zprostředkování potřebných kontaktů na francouzsk funkcionáře. Spolu s T. G. Masarykem a E. Benešem byl klíčovou osobou při založení ČSR.
M. R. Štefánik byl podpředsedou Československé národní rady, ministrem války v dočasné československé vládě a následně i v nově vzniklé vládě ČSR.
Věříme, že ti, kteří se přednášky nezúčastnili, si se zájmem přečtou o životních meznících této osobnosti. O významu M. R. Štefánika určitě svědčí, že je dodnes uznávaný jak mezi Čechy, tak i mezi Slováky.
21. 6. 1880
Narodil se na Slovensku v obci Košáriská v početné rodině evangelického faráře. Po dokončení středoškolských studií v Prešpurku a Šoproni s výborným prospěchem, začíná studium stavebního inženýrství v Praze. Vrhá se do bohatého pražského života a účastní se bohémského života v uměleckých a společenských kruzích. Cestu mu otevírala mimořádná inteligence a znalosti, ale i kouzlo jeho osobnosti. Tady v Praze se vykrystalizovaly dva principy, kterým byl věrný celý život:
– srdečný a hluboký vztah k profesoru T. G. Masarykovi,
– koncepce československé sounáležitosti.
Září 1890
Zanechává studia stavebního inženýrství a zapíše se na odbor astronomie a matematika. Získává si postupně autoritu mezi slovenskými studenty.
V roce 1902
Odchází na půl roku studovat do Zürichu. V novém prostředí získává i nové kontakty. Navštěvuje Ženevu a Milán.
Koncem roku 1902
Vrací se do Prahy a je zvolen předsedou spolku Detvan.
V roce 1904
Proděkan filozofické fakulty profesor J. Vrchlický jej promuje doktorem filozofie.
V listopadu 1904
Odchází do Paříže, přestože má chabé znalosti francouzštiny a je bez financí. Jeho zbraní je však doktorát filozofie a doporučení z pražské techniky k francouzskému astrofyzikovi. Vstupuje do mondénních salónů aristokracie. Lekce vybraného chování a životního stylu mu dává přímo hrabě Kolowrat. V Paříži se přátelí se skupinou českých umělců. Štefánikovi se otevírají „hvězdná léta“. Je uveden do hvězdárny Meudon mezi slavné astronomy. Jako host na Meudonské hvězdárně podnikal Štefánik různé výpravy.
20. června 1905
Absolvuje výstup na observatoř na vrcholu Mont Blanc a přežívá tu za zlého počasí 14 dní. Výstup absolvuje ještě 2krát. V roce 1906 publikuje sedm vědeckých prací a absolvuje vědeckou výpravu do Turkestánu.
V dubnu 1910
Přijíždí na Tahiti a začíná tady stavět observatoř. V dalších letech zaznamenává vědecké úspěchy v Brazílii, Ekvádoru a na Galapágách. Jeho práce jsou uváděny na akademii věd v Paříži.
V roce 1914
Obdržel od francouzské vlády kříž Čestné legie. Štefánik se vrací do Paříže. Začíná 1. světová válka a tak končí jeho „hvězdné roky“.
V lednu 1915
Jako naturalizovaný Francouz nastupuje do armády, a to do pilotní školy v Bries. Tady přednáší meteorologii, svými skutky si získává plnou důvěru v armádě, ale zejména v hlavním stanu. Je pověřený vybudováním armádní meteorologické služby. Ve válce od začátku vidí možnost osamostatnění Slováků a tento čin spojuje s Čechy.
V září 1915
Odchází na vlastní žádost na frontu do Srbska. Srbská fronta se však už zmítala v agonii. Štefánik se zotavuje po strastiplných cestách v nemocnici v Římě, kde koncipuje letáky, které měly rozkládat bojovou morálku vojáků – Slovanů, ve stejnokrojích Rakousko–Uherska.
V prosinci 1915
Vrací se do Paříže, seznamuje se s Dr. Benešem a tím vlastně s celou problematikou boje za československou samostatnost. Na sklonku roku 1915 stály před československým zahraničním odbojem nelehké úlohy – přesvědčit vlády Dohodových států a světovou veřejnost o správnosti Masarykovy koncepce nové střední Evropy, prosadit ji a zejména zabezpečit diplomatická jednání. Znamenalo to bojovat o samostatnou čsl. armádu, bojující proti Německu a Rakousku-Uhersku. Zde hraje M. R. Štefánik velkou roli. Využívá své někdejší známosti v Paříži a kontakty v mondénních salónech.
V únoru 1916
Zprostředkovává přijetí T. G. Masaryka francouzským premiérem A. Briandem. Československá otázka se dostává na pole oficiální politiky a diplomacie. Byla vytvořena Československá národní rada se sídlem v Paříži. Předsedou byl T. G. Masaryk, tajemníkem Dr. Beneš, místopředsedou a zástupcem Slováků M. R. Štefánik.
1916 – 1918
M. R. Štefánik je jednou z předních osobností při formování československé armády ze zajatých rakousko-uherských vojáků (200 tis.), krajanů z Ruska (100 tis.) a z USA (1,2 mil.) a zajatců v Itálii (10 tis.). Taktéž se stává jednou z předních osobností při zakládání česko-slovenských legií a zprostředkování kontaktů na francouzské státní funkcionáře.
I přes zdravotní problémy se žaludkem, které ho pronásledovaly prakticky od mládí, své mise (náboru vojáků pro ruskou frontu) se zhostil tak, že dostává hodnost generála francouzské armády. V létě 1918 už stojí na bojištích Evropy stotisícové samostatné československé vojsko pod vedením generála Janina a jeho zástupcem je generál Štefánik. Z toho jeho nejmohutnější součást, česko-slovenské legie bojující v Rusku, čítají 50 tis.
Legie v Rusku se do června 1918 dostaly až do oblasti sibiřské magistrály. Z pověření francouzské vlády Štefánik odplouvá na Sibiř usměrňovat legie. Vyplouvá však ze zdravotních a diplomatických důvodu přes Japonsko. Tam jej zastihl telegram o přijetí Washingtonské deklarace a ustanovení dočasné vlády. Dostává se do Vladivostoku. Československá republika byla realitou.
Vojáci v Rusku už nechtěli bojovat. Počátkem roku 1919 Štefánik společně s Janinem stáhli všechny útvary z protisovětské fronty. Štefánik odchází do Francie. 27. dubna 1919 se účastní přehlídky vojsk v Itálii.
4. květen 1919
Nasedá v Itálii do dvojplošníku spolu s italskými letci. Na Slovensko, po letech hvězdných a válečných, nedoletěl.
Stejně, jako panují dohady o vinících a důvodech havárie, stejně tak panuje i nejistota ohledně role Štefánika v samostatném Československu. Jeho zásluha na vzniku bývalého společného státu je ovšem nepopíratelná.
Zkrácený záznam přednášky: Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře