Ochutnali jste někdy vlašák originál?

Jistě jste se už setkali s konstatováním, že něco už není to, co bývalo. Třeba v mezilidských vztazích, v dostupnosti služeb, v kvalitě zboží…
Jak jsem brouzdal po netu, narazil jsem na kapitolky z historie pražských lahůdkářství. Kromě jiných drobností jsem se dověděl, že to, co my konzumujeme jako vlašský salát nemá nic společného s tím původním, pocházejícím z dob první republiky z lahůdkářství Aloise Linky. Autorkou receptury byla prý paní Marie Linková, manželka majitele tohoto věhlasného podniku. A receptura byla natolik střeženým rodinným pokladem, že se k ní nedostali ani soudruzi. Ti si proto vymysleli náhradu, která ovšem nemá s původní symfonií chutí kromě názvu společného nic.
Základem toho, co dneska dostanete k snědku jako vlašák, jsou brambory a měkký salám. V původní receptuře ovšem ani jedna tato ingredience není. Stejně jako tam není cuketa nebo nastavovaná majonéza, celer, hořčice, worcester, ocet nebo cukr. A když se někde odehrává „akce“, nelze zjistit, co všechno se v tom akciovém kotli vařilo.
Co do originál vlašáku potřebujeme, je hezky vidět na fotografii v záhlaví. Ale pro přesnější chuť uvádím i množství všech surovin:
• 350 g jablek
• 50 g marinovaného sledě
• 150 g pražské šunky (šunka od kosti)
• 100 g sterilovaného hrachu
• 100 g sterilované mrkve
• 100 g sterilovaných okurek
• 150 g majonézy
• sůl a pepř
Jak je množství ingrediencí jednoduché, tak je jednoduchý i postup:
Jablka zbavíme jádřinců a nakrájíme na kostičky. Na kostičky půjdou i okurky. Zato kvalitní šunku je potřeba nakrájet na tenké proužky. Sledě nepřidávejte více, než je doporučeno! Všechno jde do jedné misky, opatrně zamíchat, opepřit, osolit a na závěr přidat kvalitní majonézu. Doporučuji nechat vlašák dozrát v lednici, takže nejlepší je udělat jej večer a jíst až ráno, nejlépe s křupavými rohlíky.
(A protože se znám, udělal jsem rovnou dvojitou dávku, aby mohli ochutnat všichni.)
Dobré chutnání!