Postřehy a pocity jen tak na okraj

V mých letech vyjít poprvé na horu Říp, kterou jsem v dětských letech nesčíselněkrát míjela, bylo pro mne dojímající. Myslím si dokonce, že nebýt mého odchodu v roku 1959 do Košic, snad bych tam ani dodnes nebyla. Asi by pro mne neznamenal to, co znamená dnes v jiné republice. A další velký zážitek z návštěvy Werichovy vily a „zabrnkání“ na klavír Jaroslava Ježka.
(Miluše Babjáková)

Počas cesty autobusom nebolo možné si nevšimnúť poctivo obrobené polia v Českej republike. Zaujaly ma tiež početné bilbordy pri komunikáciách prelepené vlajkou Českej republiky. Bolo to opatrenie proti tým vlastníkom, ktorí mali reklamy umiestnené tesne pri komunikácii a neuposlechli príkaz na ich odstránenie. Mal som dojem, že vláda sa stará o bezpečnosť užívatelov komunikácií. Pri návrate na Slovensko sme sa uhýbali hlavám politikov na bilbordoch popri komunikácii. Zrejme predvolebná kampaň je pre nich dôležitejšia ako bezpečnosť občanov.
(Vladimír Šípoš)

Vedoucí našeho super zájezdu nám na předposlední den připravil ještě jednu lahůdku – španělskou Barcelonu v areálu zámku Štiřín. Navštívili jsme konferenční centrum „Atis“, který koncem 20. století navrhl, vyprojektoval a zčásti také postavil architekt Vladimír Kačer (atis je latinsky kačer). Významně se inspiroval tvorbou Antonia Gaudiho a Friedensreicha Hundertwassera. Díky za to!
(Marta Šangalová)

A co mne také upoutalo? Sedával jsem často vpředu. Nedivte se proto příliš, ale byly to nové dálniční mosty z Prahy do Hradce Králové. Železobetonové oblouky přes celé těleso dálnice, bez zrádných a pro jedoucí vozidla nebezpečných mostů. Boční rozšířené okraje ekologicky upravené zeminovými násypy a osazené dřevinami. Jen ať takové přibývají v Čechách i u nás.
(Jiří Gregorek)

Moje zážitky z procházky okolo Máchova jezera ? Okolo jachtového klubu a chatek jsme přišli na místo, označené jako „Jarmilina skála“, odkud se Jarmila vrhla do jezera. Dnes je skála už mimo jezera. Kdysi bývala hladina jezera omnoho výš. Vylezla jsem na skálu. Úchvatný výhled na jezero a za ním na skalním brale týčící se mýtický hrad Bezděz. Už to není ta romntická rozvalina. Byl tam klid a pohoda, jen v dálce hučela dálnice, která celý dojem rušila. Všude chatky, soukromý majetek a neudržovaný les. Před mnoha lety jsme na břehu stanovali. Můj nynější dojem ztratil na poetičnosti. Všude komerce a biznis. Romantika zůstává jen v nás a v básních.
(Jana Ježová)

Je to už asi profesní deformace. Ale nedalo se to neporovnávat. V parcích všeobecně převažují propustné příp. polopropustné chodníky a plochy, řádně vyspádované a upěchované. Tak se to dělalo i u nás na sídlištích. Dnes převažuje asfalt. A po dešti? Kaluže vody, kterým se chodci vyhnou po trávníku. A voda se sice časem odpaří a je fuč. Půda pak trpí nedostatkem spodní vody. Musí to být ale na oddrenážovaném podkladu jemný vyspádovaný písek a ne oblý tzv. kačírek, jako v poslední době u nás (Petrův park, ale i jinde ). Všiml jsem si zpevněných ploch v Roudnici n/Labem, kde byly chodníky vysypané drveným čedičem a řádně zhutněny, Takže se po nich dalo tlačit i kočárek a šlapat pohodlně i ve vysokých podpadcích. A to už nechci porovnávat kvalitu trávníku.
(Jiří Gregorek)

Čo ma zaujalo? Všetky plánované výlety k historickým a pamätným miestam boli veľmi zaujímavé. Po prehliadke Vyšehradu, kde nás na tamojšom Slavíne samozrejme zaujali hroby významných osobností českéj historie, sme sa pod vedením Evy Lorenzovej, vynikajúcej znalkyne Prahy, vybrali peši bočnými uličkami smerom k dvom cieľom našej prechádzky – ku kláštoru Emauzy a k tancujúcemu domu – Ginger a Fred. Odtiaľ sme bočnými uličkami kráčali k Národnému divadlu a všimli sme si na jednom kostolíku nenápadnú cedulku. A o tomto kostolíku v ďaľšom príspevku.
(Eva Reitznerová)

Na tomto kostolíku bola tabulka s nápisom „V tomto kostele působil v letech 1874 – 77 hudební skladatel Antonín Dvořák jako varhaník“. Tak som si pomyslela, či si farníci tohto kostola uvedomovali, že v ich kostole sv. Vojtecha na Novom Meste hrá budúci velikán českej a svetovej hudby. V kostole začal totiž pracovať ako organista po svojej svadbe, v čase, kedy sa jeho skladby ešte nestretávali s velkým úspechom. Prechádzka po bočných uliciach Prahy a tento nenápadný nápis ma vedie k úvahe, či v tomto skvostnom meste existuje vôbec nejaká hlavná, či bočná ulica, po ktorej by sa nebola prechádzala významná česká, prípadne celosvetovo uznávaná osobnosť.
(Eva Reitznerová)

Podzimní akademie 2017