Povídání o TGM

O prvním československém prezidentovi jsme si povídali mnohokrát. My, starší, jsme se o něm učili ve škole až do doby dokud nepřišly roky slepování stránek v učebnicích. V době, kdy jméno T. G. Masaryk bylo tabu, každý z nás věděl, kdo byl tatíček Masaryk, které byly jeho oblíbené písně, každý poznal z obrázků starého, vzpřímeného pána sedícího na koni. A samozřejmě píseň Tatíčku starý náš, šedivou hlavu máš, dokud budeš mezi námi.
Od doby, kdy opět na veřejnosti uctíváme našeho prvního prezidenta, jsme i v našem klubu často Masaryka vzpomínali. Konal se i výlet do Martina – Bystřičky, na zámek do Topolčianok, kde prezident se svou rodinou trávil letní měsíce. Život T. G. Masaryka, českého filosofa, sociologa, pedagoga, státníka, novináře a 1. československého prezidenta byl tak bohatý, nabitý tvořivou prací, že by se o něm dalo vyprávět mnohokrát a opět bychom si donesli něco nové co nás obohacuje.
Tentokrát (22. 11. 2012) se přednášející Mgr. Marie Harmathová zaměřila na jeho zásluhy týkající se příprav vzniku a samotný vznik 1. čsl. republiky. Také nás seznámila s jeho soukromým životem, životem jeho manželky, dcery Alice a syna Jana. Čerpala z knihy K. Čapka Hovory s T. G. Masarykem. Paní Babjáková doplnila přednášku vybranými událostmi z knihy vzpomínek osobní archivářky T. G. Masaryka Anny Gašparikové – Horákové „U Masaryků“. Tato kniha je v naší knihovně v Českém spolku a velmi ji doporučujeme k přečtení. Je psaná jako deník a seznamuje nás podrobně s každodenním životem, prací, řešením problémů, návštěvami významných osobností politického a společenského života tehdejšího Československa, ale i ze zahraničí v prostředí domova v Lánech.
Pěkné bylo toto odpoledne v našem klubu. Na závěr jsme si zazpívali Masarykovy oblíbené písně – Ach synku, synku, Teče voda teče. A šlo nám to! Senzací chtivé média dnešní doby nalézají různé pikantnosti i v životě tohoto vzdělaného a skromného člověka. Podstatou je to, že naše národy se jeho velkou zásluhou dostaly ve světě do povědomí jako národy svébytné, mající svoji minulost, kulturu a hrdost. A co bylo na našem prvním prezidentovi neopakovatelné? Každý bez rozdílu si jej  vážil a úřad prezidenta byl něco skoro posvátného. Bohužel dnes to už neplatí  – proč asi?!?