Sandarmoh

Sandarmoh je maličký flíček země v Karélii. Karélie je oblast, o kterou sváděli boje Finsko a Sovětský svaz. Přesněji řečeno, Sovětský svaz napadl Finsko s úmyslem urvat si území, na které si činil nárok. Dalo by se říct, že s jídlem roste chuť. Když to šlo tak hladce s roztrháním Polska, proč to nezkusit i jinde… A tak, bez vyhlášení války zaútočila slavná Rudá armáda 30. listopadu na severu Finska. Narazila však na mohutný odpor Finů. Celý konflikt skončil Moskevským mírem 13. března 1940. Ještě předtím ale „ocenila“ Společnost národů sovětskou agresi a 14. prosince 1939 vyloučila Sovětské Rusko ze svých řad. Odhaduje se, že v bojích padlo něco mezi 73 až 215 tisíci vojáků a zničeno bylo obrovské množství zejména rudoarmějské bojové techniky. Fiasko Rudé armády údajně přesvědčilo Hitlera, že si může dovolit Sovětský svaz napadnout. A dál to známe…

A teď se vraťme ještě několik let zpátky. V letech 1932 – 1933 vrcholilo úsilí stalinského režimu o pokoření Ukrajiny, což sice byla jedna se svazových republik, ale zřejmě nebyla dost prosovětská. Řízený hladomor, ve kterém v režii represivních orgánů pod rouškou industrializace a kolektivizace zahynulo od 7 do 10 milionů Ukrajinců. Souběžně s tím začala NKVD honitbu na ukrajinské intelektuály. Ze 300 aktivních spisovatelů, básníků, malířů či hudebních skladatelů jich přežilo 36. Všichni zbylí skončili s kulkou v hlavě. Někteří už v kyjevské káznici, mnoho dalších však podstoupilo strastiplnou cestu do Karélie, do jednoho z gulagů. Všichni do jednoho zde našli smrt. 12 km od města Medvežjegorsk na desetihektarovém pozemku zvaném Sandarmoh zde v letech 1937 – 1938 zastřelili téměř 10 000 lidí 58 různých národností. Již zmíněná ukrajinská intelektuální elita zde také našla svůj konec. Nelze napsat hrob, protože těla obětí byla zahrabána do země jak přišlo. Mezi oběťmi bylo i 9 Čechů.

Místo objevil a prozkoumal v létě 1997 ruský historik Jurij Dmitrijev. Putinovským režimem byl za svou aktivitu náležitě „oceněn“: v roce 2016 byl zatčen a ve vykonstruovaném procesu mu soud nadělil nejdřív 3 roky a později 13 let vězení. V Sandarmohu mezitím už „operovali“ „odborníci“ z řad ruské armády, kteří urychleně vyhlásili, že na tomto místě se jedná o těla slavných rudoarmějců, kteří padli za vlast ve výše zmíněné Zimní válce proti Finsku. V žádném z dohledatelných dokumentů z této éry však nelze najít zmínku o bojích v této oblasti.
A protože v celé věci se angažovalo i nevládní hnutí Memorial, které si dalo za cíl vypátrat, odhalovat a dokumentovat zvěrstva sovětské éry, přitížilo mu to v očích ochránců věčných ruských hodnot a poté, co bylo označeno za nepřátelské ho ruský soud nadobro zrušil. V jeho archivech je uloženo na 600.000 dokumentů, vypovídajících zejména o období stalinizmu.

A tak se dějiny stávají den ze dne průzračnějšími a jasnějšími…