Loňský ročník Dní české kultury byly už dvacátým třetím v pořadí. Za ta léta, co Český spolek v Košicích tento jediný festival české kultury na Slovensku pořádá, se v něm vystřídali desítky účinkujících, někteří i opakovaně. Při přípravě každého dalšího ročníku vždy přemýšlíme, čím zaujmout, co z české kultury do Košic a několika dalších měst východního Slovenska přivézt, aby to bylo divácky zajímavé. Sami návštěvníci letošního ročníku ať posoudí, zda se nám to povedlo. My, organizátoři z velmi pěkné návštěvnosti všech programů a reakce publika usuzujeme, že snad ano.
Léta zachováváme osvědčenou základní strukturu programu – hudební programy, literární programy, výstavy, něco pro děti a vždy je to nejen v Košicích, ale i mimo ně. Osvědčený a sehraný je i realizační tým a nesmírně cenným prvkem jsou každý rok spolupracující místní kulturní instituce, mnohé z nich stálé. S potěšením každý rok konstatujeme, že z české kultury není problém vybrat vhodné programy. A protože financování festivalu ze slovenské strany je zatím stabilizované a Ministerstvo zahraničních věcí České republiky i letos přispělo významným dílem, vypadá to možná z pohledu zvenčí jako snadná záležitost. Není tomu tak. Jen organizátoři vědí, kolik desítek zásadních věcí i detailů, a těch zejména, stojí za úspěchem každého ročníku. Tak to tedy pro letošek máme za sebou a těm, kteří nestihli všechno z bohaté nabídky programu, přinášíme aspoň trochu povídání o tom, jaké to bylo.
Připomenutím svátku hlavního českého patrona obvykle začínáme. Na letošní Svatováclavské posvícení jsme si ale díky štědrému daru MZV ČR mohli pozvat folklorní soubor z Plzně s krásným názvem MLS, což je zkratka pro Malý lidový soubor. A opravdu jsme si na jejich vystoupení smlsli, tedy pochutnali jsme si na autentickém západočeském folkloru, s typickými chodskými písničkami a pěkným lidovým krojem. Zřejmě i sám soubor byl s hostováním v Košicích spokojen, jak vyplynulo z vyprávění vedoucího souboru Miroslava Šimandla v relaci Špalíček na vlnách Českého rozhlasu Plzeň, v němž velmi pěkně mluvil o košickém Českém spolku a jeho aktivitách. Tak vida, dozvěděli se o nás až v Plzni a možná si při tom posluchači uvědomili, jak velkou práci děláme pro reprezentaci České republiky v zahraničí.
Letošní 700. výročí narození Karla IV. se v programu festivalu samozřejmě muselo objevit a tak k celé škále ostatních karlovských programů v Českém spolku přidaly Dny české kultury výstavu Císař na čtyřech trůnech, velmi dobře obsahově i formálně připravenou, kterou Česká centra prezentovala po celé Evropě, a tedy i v Košicích a Staré Ľubovni, toto významné výročí, jímž žila letos Česká republika. Výstavu ještě doplnily tři přednášky mladého českého historika Zdeňka Žaluda o historických aspektech doby Karla IV.
Ve stínu nezůstaly ani další výstavy. Czech Press Photo – výběr toho nejlepšího z dvaceti ročníků této prestižní soutěže, ze které se těšili příznivci fotografie v Prešově. Literáti z naší čtvrti, obeznamující diváka se životem a dílem několika českých básníků a spisovatelů. Velmi dobře, že ji vystavily knihovny – v Michalovcích a Trebišově, kde je dobře rozvinuta spolupráce se školami a pro studenty byla výstava přínosem v jejich přehledu evropské literatury.
Výstavou mimořádného významu byl soubor dnes už legendárního českého fotografa Ladislava Sitenského s názvem Perutě – Wings, který představil život československých příslušníků britského královského letectva, RAF za II. světové války. Těch, kteří nasadili a mnozí z nich i obětovali život i za naši svobodu a jimž se později komunistický režim v naší vlasti odvděčil tvrdým pronásledováním. Snad jsme touhle výstavou aspoň trochu splatili náš dluh k nim.
Velmi hojně navštívenou byla výstava s názvem TRIO, v níž tři naši členové, sourozenci Ivan a Tomáš Čepkovi a Martina Tajtáková po několika letech znovu představili, co je v jejich výtvarné tvorbě nového.
O tom, jak a kdy vznikly pohlednice, které my považujeme za jakousi samozřejmost a také o tom, jak to kdysi byla miniaturní výtvarná díla, s udivující jemností a graciózností vyprávěla návštěvníkům v Košicích a Staré Ľubovni výstava ze sbírek emeritního předsedy Kruhu přátel české kultury Bohemia v Budapešti, Ottó Zachára, s názvem Praha, česká a moravská města na pohlednicích 19. století. Že na její vernisáži v košické Státní vědecké knihovně bylo skutečným zážitkem poslouchat veřejnou debatu dvou vášnivých sběratelů pohlednic – Ottó Zachára a ředitele ŠVK Jána Gašpara, to už byl bonus pro návštěvníky vernisáže.
Výstavu Pražská domovní znamení, o onom zvláštním, velmi vzácném prvku staré pražské architektury, kterou jsme v programu festivalu vystavovali již dvakrát, jsme tentokrát přivezli do regionu, kde je velká část obyvatel maďarské národnosti, do Kráľovského Chlmce. Jejím autorem je totiž výše zmíněný Ottó Zachár a tak to bylo o mezinárodní spolupráci a o tom, že si prostřednictvím kultury můžeme všichni dobře rozumět.
To platilo i o jednom z hudebních programů. Pražský komorní soubor Martin Strings Prague se svým uměleckým vedoucím Jaroslavem Šonským k nám letos přijel koncertovat s vynikající maďarskou čembalistkou Borbálou Dobozy. Posluchači v Košicích i v Rožňavě byli nadšení a my jsme byli rádi, že spolupráce s Generálním konzulátem Maďarska v Košicích i rožňavským menšinovým sdružením Csemadok byla úspěšná.
Další výborné české hudební těleso, Doležalovo kvarteto prezentovalo hudbu Antonína Dvořáka a to jeho dva kvartety, Americký a Slovanský ve spojení s uměleckým přednesem české herečky Valerie Zawadské. A tentokrát kromě Košic, Prešova a Staré Ľubovně si je poslechli také v Turčianské galerii v Martině. To díky faktu, že do programu festivalu se zapojil i Český spolek na Slovensku.
Literárně hudební programy byly ve Dnech české kultury 2016 ještě další dva. Už vím, co číst a poslouchat, o mágovi české populární hudby Karlovi Svobodovi a program s názvem Hlas domova, poezie v próze básníka Františka Halase, zejména jeho Já se tam vrátím, provázené hudbou a zpěvem a scénicky zpracované.
Závěrečný koncert festivalu jako obvykle připravila Státní filharmonie v Košicích a mohli jsme si na něm vyslechnout hudbu Josefa Myslivečka a první tři části Smetanovy Mé vlasti.
Nezapomněli jsme ani na děti, v pěti knihovnách pro ně čeští herci scénicky četli z vychytávky na současném českém dětském knižním trhu, z Manolito Brejlouna autorky Elviry Lindo.
Programy festivalu ještě doplnilo promítání 4.dílu dokumentárního cyklu České kořeny, tentokrát ve Vancouveru a vyprávění členky autorského kolektivu Martiny Fialkové.
I s úvodní svatováclavskou bohoslužbou a závěrečným slavnostním shromážděním u Masarykova a Štefánikova pomníku tedy třicet programů.
Je to dost? Je to málo? Tak nám, svatý český patrone Václave pomáhej i nadále.
Dagmar Takácsová
Využili jste příležitost a navštívili některou z akcí Dní české kultury 2016? Jak se vám líbil výběr kulturních pořadů? Byli jste spokojeni s organizací? Máte vhodný tip pro další ročníky DČK?
Těšíme se na vaše reakce v komentářích!
Ale ještě předtím si připomeňte Dny české kultury 2016:
Dny české kultury 2016
Nejnovější komentáře